Pár vět na úvod
Střelba na terč nemusí být jen nudný trénink někde ve sklepě na střelnici. Dnešní moderní disciplíny si v ničem nezadají s policejním výcvikem, kdy probíháte jako John Wick prostorem a pálíte na různě rozmístěné papírové i kovové terče a nesmíte přitom zasáhnout rukojmí. Působí při tom na vás adrenalin a zapojujete zejména instinkty. Díky tomu je každý závod jedinečný. IPSC je jeden z nejrychleji rostoucích střeleckých sportů na světě. Provozuje ho i druhý jednatel Entry Engineering Jan Souček, který mám prozradil něco málo o zákulisí střeleckých závodů.
Jak ses ke zbraním dostal?
Vždycky jsem se zajímal o letectví a automobilismus, vystudoval jsem dokonce leteckou dopravu. Ale nikdy jsem se tím neživil, spíš jen provozoval koníčky s tím spojené, jako třeba létání, nebo paragliding. Ten jsem ale před několika lety z rodinných důvodů trochu omezil a hledal něco jiného, co by mě bavilo. V té době si kolega Pavel zrovna udělal zbroják a koupil si Glock, což mě inspirovalo k tomu, abych se o zbraně začal zajímat taky.
Hodně lidí si první zbraň pořizuje kvůli ochraně života a majetku. To u tebe nebylo impulsem?
Částečně taky, dneska nikdo neví, kdo ti vleze do baráku. Ale nebyl to jediný důvod. Říkal jsem si, že když už tu zbraň mám, bylo by fajn se z ní naučit i dobře střílet, což můžeš na závodech. Koupil jsem si pistoli Smith & Wesson M&P 9 a začal závodně střílet. No, zpočátku to nebyla žádná sláva. Na prvních závodech jsem skončil předposlední (smích). Ale chytlo mě to. Časem jsem se propracoval k lepším, větším a těžším kovovým, sportovním pistolím, později i k samonabíjecím puškám. Dnes jsem majitelem čtyř pistolí a dvou pušek. S nimi závodím.
Nevěděl jsem, že i s puškami se dá závodně střílet…
Dřív to tak snadné nebylo, závodů bylo jako šafránu a puška mi ležela v sejfu. Pak ale vytvořili novou kategorii pušek s pistolovou ráží a najednou závodit šlo.
Můžeš představit svůj soutěžní arzenál?
Střílím zbraní jménem Stribog od slovenského výrobce Grand Power. Je to samonabíjecí puška, někdy nesprávně se můžeš setkat s termínem útočná puška. Je to podobná zbraň jako legendární samopal Škorpion, akorát nestřílí dávky. Místo sklopky mám pevnou pažbu. Jde o velmi oblíbenou zbraň v divizi PCC (Pistol Caliber Carbine), v níž v rámci IPSC soutěžím. Zjednodušeně řečeno jde o střelbu z pušky v pistolové ráží 9mm Luger a kolimátorem, což je zjednodušeně optika, která nepřibližuje.
A jak se ti soutěžně daří?
Sedm let závodím, snažím se trénovat a zlepšovat. Nepomýšlím na medailová umístění, jde mi o to porazit sám sebe. Někdy jsem ve výsledkové listině až v druhé polovině startovního pole, někdy se propracuji do té první. Je to různé.
Co je to vlastně za závody? Jak probíhají?
IPSC je dynamická střelba, její princip vychází z policejního a vojenského výcviku, kdy se střílí na různý počet papírových a kovových terčů. Závod se skládá třeba z 20 situací, kdy střelec jde nebo běží a pálí na papírové a kovové terče, které jsou rozmístěny v prostoru a částečně schovány za zástěnami. Střelec tedy během situace může střílet oknem, nebo otevírat a procházet dveřmi. Cílem je projít tím co nejrychleji a střílet co nejpřesněji. Střílí se na čas, hodnotí se zásahy a čas nutný pro střelbu. Sečte se počet bodů, vydělí se časem a vyjde z toho takzvaný hit faktor. Ten s nejlepším hit faktorem je vítěz.
Co ti účast v takové soutěži přináší?
V normálním životě nemám potřebu soutěžit, ale tímhle to vyvažuju, protože od přírody jsem soutěživý typ. Baví mě na tom to závodění, ten adrenalin. Je to pro mě relax. Jak pípne timer, IQ každého střelce se rázem dělí na polovinu, začnou fungovat jen instinkty. Člověk se v tu chvíli chová jinak. Mozek vypíná vědomou část a začne fungovat nacvičené schéma, tělo jede na svalovou paměť. Kolikrát jedu na závody, bolí mě třeba záda, ale jak začne střelba, jedu na plno a vše zlé pomine. Zrovna nedávno se mi stalo, že při závodech je při průchodu lítačkami zakopnul o trám a letěl k zemi. Nesměl jsem však pustit pušku, aby mě nediskvalifikovali. Dopadl jsem tedy na břicho, se zbraní pevně v rukách nahoře. Pak jsem dva týdny nemohl dýchat, jak mě bolel hrudník, ale v tu chvíli jsem to vůbec necítil.
Ženy mívají často ke zbraním odpor. Neměl jsi s tím doma problém?
Mám tolerantní a skvělou ženu. Nebyla sice nadšená, ale větší problém byl, když jsem si nedávno pořídil motorku. Ale nakonec i občas jezdí na motorce se mnou. Nejsem žádný adrenalinový sportovec, však ani ten paragliding jsem nelétal v podmínkách, kdy bych se začal bát. A stejné to mám se zbraněmi i tou motorkou.
Dostal ses do situace, kdy jsi byl rád, že máš zbraň u sebe?
Je to přesně naopak. Pokusím se to vysvětlit. Když zbraň u sebe máš a jdeš třeba po městě, uvědomuješ si, že kdybys ji byl nucen použít, je to velký průšvih a doléhá na tebe ta obrovská zodpovědnost. Paradoxně tedy, když mám zbraň u sebe, snažím se vyhýbat situacím, kdy bych ji vytáhl. Kdyby se se mnou začal někdo hádat, tak radši ustoupím. Tu situaci záměrně radši zklidním, chovám se defenzivněji. To ale neznamená, že v případě nouze bych ji nedokázal vytáhnout. Člověk ale musí být srozuměn s tím, že když zbraň jednou vytáhne, musí být připraven ji i použít. Je třeba na to být mentálně naladěn, proto asi ani zbraň nepatří každému do ruky.
Jak vnímáš nedávno schválený ústavní zákon, že každý má právo bránit sebe i jiné se zbraní?
Ten ústavní zákon co prošel nic moc nemění, je to spíš gesto vůči držitelům zbraní, že jim stát důvěřuje. Nový zákon samozřejmě nezvýší počet střelců ani zbraní mezi lidmi. Kdo zbraň chce, mohl si ji koupit už dávno, zákon to neusnadnil. Podle mě ochrana člověka, rodiny a zdraví nemůže záviset jen a pouze na policii. Určitá zodpovědnost za vlastní obranu je věcí každého člověka. Někdo to řeší pořízením zbraně, někdo se naučí rychle utíkat. Kdo se ale spoléhá pouze a jenom na stát, nemůže pak ale brečet, když ho někdo přepadne, že tam zrovna nebyla policie.
Řada států ale zbraně omezila, i u nás se o tom občas mluví…
K omezení nevidím důvod. Způsob získání zbrojáku je u nás tak dobře vymyšlený, že excesů se stává naprosté minimum. Střelci jsou lidé, kteří vědí, jak se mají chovat.
Takže, jak se říká - když postavíš zbraně mimo zákon, budou je mít jen ti, co mimo zákon stojí?
Jasně, kdo chce někomu ublížit, zbraň si pořídí na černém trhu, to žádný zákon ani zákaz nezmění. Asi je snazší lidi střílet, než je sekat třeba mačetou, ale je možné lidem ublížit čímkoliv. U nás si nemůže každý jen tak koupit zbraň, jako je to v Americe. Proces povolení a registrace je tak kvalitní, že o všech střelcích a zbraních stát ví a není třeba je jakkoliv omezovat.
Zmínils Ameriku, kde se občas stává, že nějaký vyšinutec vystřílí třeba školu. Občas slýchám varování, aby se to nestalo i u nás…
V Americe je tradice zbraní velká a dlouhá, registrace přitom takřka nulová, tudíž se mohou dostat do ruky prakticky komukoliv. Těžko s tím něco dělat. Kdyby USA chtěly dostat všechny zbraně z černého trhu, nepodařilo by se jim to ani za sto let. Takže občas slýcháme o excesech, kdy se zbraň dostane do rukou nějakému vyšinutému magorovi. U nás se to moc nestává.
Přesto předloni došlo k vraždě sedmi lidí, které v ostravské nemocnici popravil muž s nelegálně drženou pistolí. Dalo se masakru předejít, kdyby někdo z lidí v té nemocnici byl sám držitel zbraně a útočníka včas zastavil?
Kdyby tam někdo v čekárně měl zbraň, mohl střelce zneškodnit, to je pravda. Na druhou stranu v této situaci, co naznačuješ, tak v čekárně kde je cca 30 lidí by alespoň jeden musel mít zbraň. Znamenalo by to, že zbraní mezi lidmi by muselo být mnohonásobně víc, než dnes. U nás je cca 400 tisíc střelců, pravděpodobnost že zbraň má zrovna někdo u sebe je tedy malá. A zdaleka ne každý držitel ji u sebe nosí. Oproti 10 milionům lidí v Česku je nás prostě málo. Tady ta kultura není taková.
Sleduješ akční filmy, kde se střílí? Nejsou ti někdy k smíchu, když vidíš, jak herci zbraně používají? Viděls nějaký film, který je blízko realitě?
John Wick je reálná ukázka, jak se dá střílet se zbraní. Keanu Reeves prošel před natáčením americkou obdobou IPSC a jde to na tom filmu vidět. Samozřejmě je tam nadsázka, že hrdina nikdy nemine, ale jinak je to celkem věrné. Dnes už se úplně často nesetkávám s tím, že by ve filmech byly zjevné nesmysly ohledně zbraní. Scénáristé si asi najímají lidi, kteří jim řeknou co je a není reálné. Občas ve filmech vídám, že někdo střílí dávkami a aniž by dobíjel, vypálí strašně moc ran, což je nesmysl. Nemám rád třeba filmy Star Wars. Ale střílí se tam moderními lasery, furt mimo, nikdo tam nikoho netrefí…to už mě štve. Naopak mám rád Harrisona Forda, nejvíc jeho legendární scénu, kdy v Dobyvatelích ztracené archy zastřelí borce s mačetou. (smích)
