Už více než rok brázdí české silnice, stejně je ale jeho název a emblém většině lidí tajemstvím. Řeč je o Korandu, rodinném SUV od jihokorejské automobilky SsangYong. V překladu „dva draci“, k čemuž odkazuje logo. Aby to bylo ještě zamotanější, automobilka je v indických rukou. Tedy zatím, kolem automobilky už krouží nový investor. Nepoučený našinec tak může být lehce zmaten, co čekat. Prohání se nám tu východní exot, který se snaží urputně prosadit v přeplněném segmentu městských crossoverů. Má čím konkurovat evropské nabídce SUV, kde mají i Češi několik želízek v ohni? To v naší rubrice Jak to vidí Entry zjišťujeme s naším testerem Patrikem Labičem. Test proběhl jako vždy pod patronací Filipa Suchomela, šéfredaktora a zakladatele webu autodays.cz, pravidelně přinášejícího novinky a recenze ze světa infotainmentů, moderních technologií a mobilních aplikací používaných v současných automobilech.
Recenze
Na úvod přiznejme Korandu, že do boje o přízeň motoristů přišel se sympatickou cenovkou. Ta začíná na 450 tisících, námi plně vybavená verze je za 780 tisíc korun. Přiznejme si tedy, že tady Korando získává velkou výhodu nad vozy evropské koncernové provenience. Spořivější rodiny, které vybírají hlavní vůz do rodiny, který odveze dvě děti i velký nákup, které se ale nechtějí spokojit například s Dacií, by právě zde mohly zbystřit. Úvahy o ušetřených statisících ale mohou vzít za své, pokud se bedlivěji podíváme na pohonné ústrojí. Benzínová „jedna pětka“ s výkonem 163 koní a pohonem všech čtyř kol je totiž značně žíznivá. Udávané papírové spotřebě moc nevěřte, je spíše virtuální. Při nízkých otáčkách je vůz líný, při vyšších otáčkách si ale auto vezme i 12 litrů na 100 kilometrů. Což je o 4 litry víc, než o kolik si řekne dvoulitr Volkswagenu Tiguan. Pokud bychom tedy počítali, že při nájezdu 30 000 kilometrů za rok si Tiguan vezme 2400 litrů paliva, Korando jich smlsne hned 3600. A to je při současné ceně benzínu rozdíl 43,5 tisíce korun. Za rok. Hnedle se jeho příznivá cenovka nezdá už tak super.
Spotřeba tedy není nic, čím by Korando zaujalo. Tím je spíš výbava, na které si automobilka dala záležet. Už první usednutí do auta naznačí, že tedy se nešetřilo. Měkčené i tvrdé plasty, chromové rámečky, klavírní lak, kůže. Jako by se designéři chtěli vyřádit. Máte pocit, že jste v dražším autě. Až je to možná na škodu.
„Pro mě je to takové hračičkoidní, jako by chtěli ukázat, co všechno sem nacpou. Ty materiály na mě nepůsobí logicky, spíš rušivě, neboť odvádějí mou pozornost. Jsem zastánce spíš funkčních a konzervativních interiérů, které možná nudí, ale tak rychle nezestárnou a nezačne vás štvát na ně po pár měsících jízdy koukat,“ kritizuje Patrik Labič.
Typickým příkladem schizofrenie návrhářů interiéru je infotainment. Chválíme, že má matný povrch displeje, takže nehází odlesky a neulpívají na něm otisky prstů. Ale jinak je celá palubní deska vyvedena v klavírním laku, který je naopak tak lesklý a kontrastní, že prasátek budete z auta házet za slunečných dnů víc než dost. Nemluvě o tom, že spolujezdec vpředu se v palubovce bude po celou dobu jízdy prohlížet jako v zrcadle.
A když jsme nakousli ten infotainment – je sice vkusně zakomponovaný, ale proklikat s v něm k čemukoliv by mohlo vyvolat porod. Neobsahuje totiž menu a ze všeho nejvíc připomíná staré Androidy.
„Pro někoho může být vadou na kráse i to, že nepodporuje češtinu. To v kombinaci s různými fonty písma a nulovou intuitivností moc radosti nedělá,“ hodnotí Patrik Labič. Navigace je rychlá, avšak Korando má nahrané jen svoje vlastní mapy, které jsou podivně kontrastní a nepodporují 3D zobrazování budov, třebaže jisté základní 3D je zde přítomno. Nepochopíme ani to, že pravá část rámečku infotainmentu je vyhrazena pro obří a nevzhledný slot SD karty. Namísto, aby jej automobilka někde ukryla, vystaví ho na obdiv. Naopak pochválit musíme, že panel klimatizace je plně tlačítkový.
Konektivitu zajišťuje bluetooth a kabelové propojení skrze USB, nikoliv ovšem typu C. Telefon pak lze dobít bezdrátovou nabíječkou. Skutečnou radost udělá až obří desetipalcová kaplička přístrojů, která je plně digitální a podporuje i krátké animace. Lze na ni zrcadlit prakticky vše, co je na obrazovce infotainmentu.
„Štít se ovládá pomocí tlačítek na volantu a kromě jízdních dat, ukazatelů, signalizace tlaku v pneumatikách, rychlostního limitu nabízí také několik zajímavých grafických módů (navigační mapa, navigační šipky, zjednodušené zobrazení). Zcela speciálním režimem je zrcadlení displeje infotainmentu, kdy můžete v kapličce zobrazit například Apple CarPlay s navigací Waze. Poslední zajímavostí je skutečnost, že nastavení jízdních asistentů a zbytku vozu probíhá pomocí kapličky. I zde bohužel chybí čeština,“ doplňuje Filip Suchomel.
Sedačky jsou vyhřívané i odvětrávané, poskytují dobré boční vedení. Perfektní je pak rozlišení zpětné kamery. Čistě subjektivně ji shledáváme jako tu nejlepší, jakou auta prošlá naší rubrikou měla. Dostatečné je pak místo pro spolujezdce vzadu. Výčet asistentů je také velmi uspokojivý. Je zde adaptivní tempomat vedoucí vůz v pruzích, autonomní brzdění, přednárazový asistent, rozpoznávání dopravních značek, hlídání slepých úhlů, ale i upozornění na rozjezd vozidla před vámi, sledování bezpečné vzdálenosti, upozornění na změnu jízdního pruhu nebo asistent bezpečného vystoupení z vozidla. Tady se SsangYong opravdu nemá zač stydět.
Exteriér auta nejlépe vystihuje slovo obyčejný. Nezaujme ničím kreativním ani výrazným. Není ošklivý, jen… obyčejný. Klasické tvrdé linie SUV spíš ruší obří chromovaná lišta na zavazadelníku. Těžko hledáme vysvětlení i pro vystouplé kliky u dveří a nezakryté zámky.
Závěr? SsangYong Korando nás zcela neoslnilo, ale tak nějak myslíme, že u kupujících převládne radost nad skutečností, že mají celkem pěkné SUV do tři čtvrtě milionu. „Není to přenádherné auto, za kterým bych se otočil. Tím ale Korando ani nechce být. Je to vcelku příjemné rodinné auto, jehož interiér působí trošku schizofrenně. Jde o typického představitele vozů, které vás v showroomu ohromí množstvím detailů, doma pak zjistíte, že jste si přivezli kočkopsa,“ dodává Patrik Labič.