fbpx

Kdo od auta očekává pouze přesun z bodu A do bodu B, rovnou může přestat číst. Toyota Supra, kterou v naší rubrice Jak to vidí Entry testujeme, je cokoliv, jen ne auto vhodné pro tuto činnost. Legendární vůz, který se zapsal do historie motorsportu i do srdcí všech motoristických nadšenců i „tunerů“ je zpátky. Po ukončení výroby v roce 2003 ještě Supra stihla zamávat na rozloučenou v prvním dílu série Rychle a zběsile a pak se nad ní zavřela voda. Japonci kultovní auto nedávno vzkřísili ve spolupráci s německou automobilkou BMW. Škarohlídi mluví o podivném hybridu, posměváčci kritizují slabý motor. Nadšenci vidí povedený a laciný supersport, který navazuje na skvělou minulost. Kdo z nich má pravdu? Na to se v naší rubrice Jak to vidí Entry podíváme se specialistkou vývoje Entry Engineering Adélou Kolnerovou. Víme totiž, že muži – svou duší stále chlapci, by v tomto testu nemohli být objektivní. Rubrika vzniká pod patronací Filipa Suchomela, šéfredaktora a zakladatele webu autodays.cz, pravidelně přinášejícího novinky a recenze ze světa infotainmentů, moderních technologií a mobilních aplikací používaných v současných automobilech.

Recenze

Na úvod si přiznejme, že předsudky jsou zlo. Že je Toyota Supra je vespod Němec a zvrchu Japonec? No a? Nejde nakonec jen o to, jaké vzniklo auto? My naopak vidíme spojitost mezi německou precizností a japonskou kvalitou a pověstí jako velké plus. Všechno ostatní jsou řeči. A teď už k věci. Začněme fakty: Toyota GR Supra Dynamic, jak zní celý název námi testovaného vozu, je vlastně slabší a levnější verze aktuálně nabízené Supry. Místo šestiválce pod kapotou hřmí „jen“ čtyřválcový dvoulitr spojený s automatickou osmistupňovou převodovkou. Stovku dá za 5,2 sekundy. Na dynamice a jízdních vlastnostech to nepoznáte, ale hlavně je slabší z obou japonských sestřiček o půl milionu levnější. A 258 koníků je k vyblbnutí skutečně dostatečných. „Oproti silnější třílitrové Supře je tahle verze přátelštější k ne tak vyježděným řidičům, kterým za jízdy leccos odpustí. Tohle auto vás nezabije, když uděláte chybu,“ chválí vůz průvodce naším testem Filip Suchomel.

Teď považte: za cenu kolem 1,2 milionu získáváte supersportovní zadokolku ve dvoudvéřovém provedení, na niž je radost pohledět. Navíc námi testovaný kousek je z limitované edice Fuji Speedway, kterých bylo pro Evropu uvolněno pouze 200 kusů. Auto zdobí bílý perleťový lak, ostře kontrastující s červenými zrcátky a vínovou kůží v interiéru. Tohle se fakt povedlo a jakkoliv mají bílá auta občas pověst firemních služebáků, tady to opravdu nehrozí. Dlouhá kapota vpředu zakončená obřími světly podtrhuje dravý vzhled vozu. Kapota i střecha jsou typicky zvlněné, což může mít své aerodynamické důvody, ale čert to vem. Je to hezké a to je hlavní. Až vám budou řidiči sami uhýbat z levého pruhu, jakmile vás zahlédnou ve zpětném zrcátku, oceníte to. Tradiční bolístkou jsou ale falešné průduchy, které nesluší žádnému autu a bůhvíproč je dostala i Supra.

Jízda v Supře je jedním slovem lahůdková. Auto svůj potenciál nevyřvává do světa, při klidné jízdě vůz necuká, při sešlápnutí plynu se ale nebojí ozvat a reakce je okamžitá. Při zvolení sportovního režimu se podvozek zpevní a motor bez obav skousne i sedm tisíc otáček za minutu, aniž by člověk podvědomě hledal katapultační tlačítko jako ve stíhačce. Vypnout stabilizaci pak znamená, že si zatáčky opravdu užijete a Supra vám dovolí i zadriftovat. Jen klakson jako by sem omylem někdo umístil například z citiga. Má vysoký tón a připomíná zvuk gumové mačkací slepice, kterou prodávají ve zverimexu. Použijete ho zaručeně jen jednou a pak už nikdy.

Pojďme k interiéru, který je rovněž sportovně naladěný. Sedí se klasicky nízko, nic pro klaustrofobiky. Naše testerka Adéla poznamenává, že ženským se z auta špatně vystupuje, což nedokážeme objektivně posoudit, neboť žádnou jinou ženu za volantem tohoto auta nikdy nikdo neviděl. Ano, rozumíte správně – podobná auta se v jistých mysogynních kruzích nazývají (slovníkem pana prezidenta) ku*dolap. Auto na balení ženských. Tak to je a jak by řekl Jára Cimrman – můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.

„Chlapi tohle auto půjčovat nechtějí, v těchto vozech ženy nevídáš,“ připouští Adéla, ale obratem dodává, že kdyby její partner někdy Supru zakoupil (mrk mrk), tak by si ji moc ráda půjčila. Infotainment má jen 8,8 palce, což ale v lehce stísněném interiéru nevadí. Supra vám ani nedovolí, abyste za jízdy koukali kamkoliv jinam než před sebe. Pracuje svižně, je přehledný a neruší. Spuštění infotainmentu ale prozradí smutný fakt, že systém neobsahuje podporu Apple Car Play ani Android Auto, které jsou dnes běžně dodávané v o polovinu levnějších sériových vozech. To je opravdu kardinální chyba a krok zpátky. Obejít se bez celé řady oblíbených aplikací, v našem případě třeba Spotify, je mrzuté. Se smartphonem se spojíte jen pomocí bluetooth.

Další diskutabilní věc je kaplička přístrojů. Té vévodí obří otáčkoměr, numerický tachometr je oproti němu mrňous. Což o to, u supersportu zvýhodnění otáčkoměru na úkor ostatních budíků dává smysl, ale nejde to v nastavení změnit a nevidíme moc smysl celou cestu zírat na digitální ručičku otáček, i když s autem jedeme třeba k tchýni na oběd. Vytočení budete vy, ne otáčkoměr.
Panel klimatizace je naštěstí vybaven softwarovými tlačítky, což u takto rychle jezdícího auta považujeme za jediné možné řešení. Z jízdními asistenty se také Toyota nepředala. Najdeme zde předkolizní bezpečnostní systém s funkcí rozpoznávaní chodců a cyklistů, hlídání tlaku a teploty pneumatik, asistent pro jízdu v pruzích a rozpoznávání dopravních značek. Pochválit chceme pohodlné vyhřívané sedačky, jejichž bočnice lze přifouknout. Při dravější jízdě v nich člověk nepluje a mají skvělé vedení. Vítáme i dobře umístěné ofuky klimatizace, jimiž lze v létě zchladit nebo v zimě zahřát ruce na volantu.

Verdikt? Toyota GR Supra Dynamic vás prostě musí bavit, ať už máte k autům vztah jakýkoliv. Jde o auto, které rozdává radost, kamkoliv přijedete. I při našem testu se kolemjdoucí lidé zastavovali, otáčeli a usmívali, co to kolem nich projelo. Na rovinu si přiznejme, že jde o úplně zbytečný vůz, jak z hlediska praktičnosti, užitnosti, ekologie i bezpečnosti. Ale kvůli tomu si všichni auta nekupují. Stále je zde velká skupina nadšenců, kteří auta volí srdcem. Taková, které je radost řídit, která jsou zábavná a krásná. A těm i leccos odpustíte, protože skvělá jízda je nakonec to hlavní, co auto může řidiči dát. A právě zbytečná auta bývají nejvíce zábavná. Supra má navíc tu výhodu, že není cenově tak nedostupná, jako jiné sporťáky. „Je to auto, které si lehce nadprůměrně vydělávající rodina může dovolit třeba jako druhý vůz domů,“ dodává Adéla Kolnerová.