Třebaže ředitelským limuzínám v Evropě vládnou a ještě dlouho budou vládnout Němci, do boje o pohodlné a luxusní svezení chtějí promluvit i Japonci. Lexus se svou řadou ES, která je v pořadí již sedmou generací, ale první prodávanou v Česku, zkouší oslovit náročné evropské klienty svým důrazem na výjimečnost, sebejistotu a pohodlí. Daří se mu to? To jsem v našem seriálu Jak to vidí Entry zjišťovali s testerem Entry Engineering Patrikem Vaňouskem. Test proběhl pod patronací Filipa Suchomela, šéfredaktora a zakladatele webu autodays.cz, pravidelně přinášejícího novinky a recenze ze světa infotainmentů, moderních technologií a mobilních aplikací používaných v současných automobilech.
Recenze
Lexus ES 300h je v první řadě výjimečné auto, jehož vzhled je natolik specifický, že jej buď obdivujete, nebo ho nesnášíte. Snaha se odlišit se od evropských aut je tu značná a Japonci dávno upustili od snahy vyrábět konzervativní vozy. Čelní maska připomínající kostice velryby jen podtrhuje dojem, že tento sedan je skutečným korábem silnic.
„Mít řidiče, nevadilo by mi v tomhle autě jezdit vzadu. Designově je to pěkný vůz, každý se po něm otočí. Na českých silnicí je Lexusů pořád málo a majitel má záruku, že kamkoliv přijede, bude jeho vůz působit nevšedně,“ líčí Patrik Vaňousek. .
Přesně jak auto vypadá, se i chová. Zážehový atmosférický čtyřválec o objemu 2,5 litru sice vozu dopřává dostatečný výkon 220 koní, avšak váha vozu a jeho celkové nastavení nesvádí ke zběsilé jízdě. Právě naopak.
„Když ho člověk řídí, má tendenci jet pomaleji a nespěchat. K Lexusu sedí spíš pohodlná jízda, kdy se člověk kochá a jen tak si pluje po silnici. Přijde mi, že celé auto řidiče kultivuje k elegantnímu stylu jízdy,“ podotýká Patrik.
Stejný dojem má i Filip Suchomel. „Rád jezdím rychle, ale tohle auto k tomu vůbec nesvádí. Navíc je tu elektronický omezovač rychlosti na 180 km/h,“ potvrzuje. Lepší dojem člověk nezíská ani za příplatek, neboť zmíněná motorizace je jediná, kterou v tomto modelu Lexus nabízí. Jde ovšem o hybrid, tedy o čím dál populárnější spalovací motor doplněný baterií dobíjenou nikoliv zvenčí, ale rekuperací nebo samotnou energií motoru. Její sílu vůz využívá při rozjezdu a nižších rychlostech, což snižuje emise i spotřebu. Ta se pohybuje kolem pěti litrů benzínu.
Hybrid má ale jedno úskalí: pokud člověk delší dobu sedí ve voze se zhasnutým motorem a využívá například klimatizaci a rádio, může se dostat do situace, kdy již nenastartuje. Spalovací motor se totiž spouští právě přes hybridní baterií. Na to musejí pamatovat všichni manažeři, kteří s milenkami na zadních sedadlech chtějí prožít větší než malé chvíle luxusu. S jízdními vlastnostmi souvisí první naše výtka. Třebaže motor Lexusu není slabý, na rovince si hezky pádí a má odpich, v zatáčkách je to trošku neohrabaný mastodont. Váha vozu i naladění podvozku dává řidiči pocit, jako by v zatáčce řídil kamion.
Námi testovaný model je ve výbavě Prestige, tedy jakési „zlaté střední cestě“. Pořád jde ale o auto s cenovkou kolem 1,4 milionu korun, neměli bychom mu tedy nic odpustit. S nadzviženým obočím tedy přecházíme fakt, že víko kufru není elektrický samovýklopné. Japonci si zřejmě uvědomují, že ředitelé, manažeři, právníci a zubaři co si tento model pořídí, jeho kufr příliš nevyužijí, což je možná správná úvaha.
Radost nemáme ano z toho, že kastlík u spolujezdce není zevnitř osvícen alespoň malou žárovičkou. Laciný detail… ale ďábel se skrývá právě v detailech. Poslední výtka směřuje k infotainmentu. Abyste rozuměli, ten je sice perfektní, ale jeho ovládání je…slušně řečeno nezvyklé. Není totiž dotykový, ale ovládá se přes touchpad ukrytý na středovém tunelu u šaltrpáky. Není to intuitivní a trvá, než si na to člověk zvykne. Tolikrát vám ruka vyletí směrem k displeji, abyste ji zklamaně stáhli zpět a pokoušeli se šátrat na malé plošce ovládacího panelu. Časem si na to člověk zvykne. Nemůžeme se ale ubránit rozpakům nad tím, proč se Lexus za každou cenu musí odlišovat i ve věcech, které fungují jinde lépe… alespoň že lze na plochu touchpadu psát prstem a vyhledávat tak cíle v navigaci.
Samotný infotainment je pak solidní. Vkusně zakomponovaný osmipalcový displej zobrazuje vše potřebné. Je tu bluetooth, Andoid Auto i Apple Car Play, obojí kabelové. Navigace nabízí i online traffic od TomTomu. Ovšem vůz nemá palubní simkartu, veškerá data pro chod těchto systémů člověk čerpá ze svého smartphonu. „Sympatický fakt je, že klimatizaci člověk neovládá z menu, ale pomocí tlačítek na liště,“ zmiňuje Patrik Vaňousek.
S asistenčními systémy se Lexus nemá zač stydět. O bezpečnost se stará Lexus Safety System+ druhé generace. Ten obsahuje přednárazový bezpečnostní systém, adaptivní tempomat, asistent semiautonomní jízdy, systém pro rozpoznávání dopravních značek, adaptivní systém řízení dálkových světel, systém sledování mrtvého úhlu.
Diskutabilní je kaplička přístrojů. Ta je totiž něco mezi analogem a digitálem, což na nás působilo rušivě. Budíky jsou digitální, palivoměr a teplota chladící kapaliny pořád ukazuje ručička. Proč? Pochvalu zaslouží velmi pohodlná sedadla, jímž může řidič prodloužit délku sedáku, zahřát je a nebo je v létě naopak odvětrat. Celému interiéru pochopitelně vládne kůže a elegantní měkčené plasty. Potěší i drobnosti, jako že třeba elektrické stahování okének má při svém dojezdu tlumení, takže skleněná výplň zajede do dveří téměř neslyšně. Sympatické je i otevírání palivové nádrže elektrický na dálku.
Náš verdikt? Lexus SE300h je svým provedením a zpracováním špičkové a pěkné auto. „Jednou za čas bych vůz trošku prohnal zatáčkami, je škoda, že tohle auto není úplně pro akční lidi, kteří se chtějí vyblbnout. Ve výsledku je to atraktivní a nevšední auto, které vzbudí rozruch, kamkoliv přijede. Což je často hlavní důvod, proč si Lexus mnozí lidé pořídí,“ hodnotí Patrik Vaňousek.