Vlajková loď francouzské automobilky už tu s námi nějaký ten pátek je. Citroën C5 Aircross je auto, které slibuje nejpohodlnější svezení díky unikátnímu systému tlumičů s progresivními dorazy. Třebaže „cé pětka“ není žádný nový model na trhu, od svého předchůdce se novinka liší téměř ve všem. Hlavně tím, že zcela opouští platformu sedanů, ale jde cestou stále populárnějších SUV, nebo chcete-li crossoverů. Dokáže auto zaujmout i něčím dalším, než skutečně komfortním svezením? Překvapí náročné a zmlsané majitele konkurenčních značek? Na to jsme hledali odpověď se systémovým testerem infotainmentu Entry Engineering Josefem Endrychem. Test vznikl ve spolupráci s Filipem Suchomelem, šéfredaktorem a zakladatelem webu autodays.cz, pravidelně přinášejícího novinky a recenze ze světa infotainmentů, moderních technologií a mobilních aplikací používaných v současných automobilech.

Recenze
A začněme tím, co se nám opravdu líbí: Citroën C5 Aircross je pěkné auto. Francouzská hravost se v designu vozu projevuje opravdu naplno. I ty mnohými nenáviděné, ale v praxi užitečné typické airbumpy, chránící dveře vozu před nárazy a bouchanci, tu působí svěže a sexy. „Auto je svým pojetím takové překvapivě baňaté, nakypřené. To v segmentu SUV působí zajímavě a neotřele, přestože mnohým konzervativcům tento styl nemusí sedět. Cé pětka ale rozhodně není nudné auto,“ zamýšlí se Josef Endrych.
Nebudeme chodit kolem horké kaše, vzhled je asi to nejlepší, čím Citroën C5 Aircross zaujme. V žádné jiné oblasti nás nedokázal absolutně nadchnout. Abyste rozuměli – není to špatné auto a ničím vás úplně nezklame, jak jsme se ale přesvědčili, ani nenadchne. A to je hlavní problém „cé pětky“.
Námi testovaný model by ve výbavě FEEL, což je podle citroëního webu základ. Je vybaven základním naftovým čtyřválcem o objemu 1.5 BlueHDi s výkonem 130 koní a 8 stupňovou automatickou převodovkou. Hlasitý chod dieselu k tomuto Francouzi moc nesedí, nemluvě o tom, že pohon čtyř kol Citroën C5 vůbec nenabízí a jízdní projev tomu odpovídá. Králové levého pruhu z vás nebudou a při vyšších rychlostech se vůz vyloženě trápí. Daní za revoluční systém tlumičů je i příliš plovoucí jízda, kdy se vůz v zatáčkách různě naklání a chuť na ostřejší jízdu vás tedy rychle přejde. Ne, tohle auto není na řádění, ale na pohodlnou a klidnou jízdu.
„Spotřeba není kdovíjaká. U nás se ustálila na 7 litrech, což u dieselu není málo. Co chválím, je vyšší posez a skvělý výhled ven. Trošku zamrzí, že přítomny nejsou vyhřívané sedačky, které si lze za 1 tisíc (!) dokoupit,“ líčí Josef Endrych.
Interiér si ale zaslouží pochvalu za opravdu poctivé množství různých odkládacích míst, kapes a přihrádek. Kdo má děti, ten ať si rázem přičte pár minut času při luxování vozu, protože počet míst z nichž bude dolovat drobky a prach je nekonečný.
V našich testech se zaměřujeme hlavně na infotainment. Osmipalcová obrazovka je vkusně včleněna do palubní desky a je ohraničena výdechy klimatizace. Zajímavostí je, že pod obrazovkou je tlačítková navigační lišta, která slouží jako seznam položek menu. Zvláštní přístup. Když se chcete proklikat například z navigace do rádia, musíte nejprve přes tuto lištu zvolit příslušné tlačítko. Infotainment pracuje svižně, ale jeho rozlišení a grafické provedení napovídá, že nepatří k nejnovějším. Kvitujeme ovšem skvěle fungující hlasové ovládání podporující češtinu. Aktivuje se tlačítkem na volantu.
„U navigace musím zkritizovat fakt, že při zadání cíle se rovnou spustí. Nelze se nejprve podívat do mapy, kam vlastně jedu. Možná je to detail, ale v Česku je spousta míst stejných názvů. My zrovna projížděli přes jedny Přepeře a pár desítek kilometrů dál jsou jiné Přepeře. A nejde se přesvědčit, do kterých jedete, protože systém vám nenabídne náhled trasy,“ vytýká Josef Endrych.
Navigace nás trošku zklamala i v tom, že defaultně ukazuje nejen cestu před námi, ale i již projeté úseky. Pakliže pak znovu projíždíte již navštívenými místy, je to matoucí. Chybí zde bezdrátová nabíječka. Konektivitu vozu zajišťuje pro telefonování bluetooth. Kabelem se skrze dostupnou USB zdířku dostanete do již standardních aplikací Android Auto a Apple Car Play.
Kaplička přístrojů je celodigitální, což je daň současné době. Na staromilské budíky prostě zapomeňte. Je fajn, že kapličku lze využít jako rozšířenou část infotainmentu a učinit z ní například navigační obrazovku. „Ovládání probíhá pomocí multifunkčního volantu a středovém tlačítku na vrcholu páčky stěračů, což není příliš intuitivní,“ zmiňuje Filip Suchomel.
Bezpečnostní systémy, kterými je „cé pětka“ vybavena, patří k standardu v této třídě. K dispozici je hlídání jízdy v pruzích, sledování mrtvého úhlu, čtení dopravních značek, nouzové brzdění nebo upozornění na blížící se překážku. Parkovací kamera budí dojem, že využívá složený obraz i z dalších kamer, ale chyba lávky! Systém tvoří pouze jedna kamera, která obraz postupně vykresluje, jak couváte. Navíc nemá úplně nejlepší rozlišení, takže plně se na ni spoléhat může být značně diskutabilní.

Verdikt? Citroën C5 Aircross je krásné auto, jehož přednost je i největší slabinou: ultrapohodlná jízda neumožňuje dynamičtější svezení a auto v ostřeji projetých zatáčkách se vyznačuje extrémní plavností. Není tedy pro každého. Jako druhé auto do rodiny, například pro manželku, která vyzvedává děti ve školce a pak jede na nákup, může jít o ideální kup. Auto je velké, praktické. I zde ale nutno vytknout před závorku, že náš kus začínal na cenovce 650 000 korun, tedy ceně, za kterou pořídíte dvě Dacie Duster v základu. „Námi testovaný kus bohužel trpěl i poměrně špatným lícováním, kdy jsme naměřili rozdíl tří až čtyř milimetrů u některých dílů karoserie. To samozřejmě nemusí nic vypovídat o dalších kusech ze sériové výroby, ale je to u auta s touto cenou zarážející,“ dodává Josef Endrych. Pokud bychom tedy hledali nejčastější synonymum, které nás v souvislosti s „cé pětkou“ napadlo, bylo by to slovo průměr.
Podrobné hodnocení vozu a další informace najdete na Filipově webu autodays.cz, s nímž na tvorbě této rubriky spolupracujeme.